01 základy petrologie

Provit hornina obsahuje rzn velk pry zpravidla ovlnho

Info iconThis preview shows page 1. Sign up to view the full content.

View Full Document Right Arrow Icon
This is the end of the preview. Sign up to access the rest of the document.

Unformatted text preview: skému povrchu, vznikají v případě utuhnutí magmatu v puklinách deskovitá tělesa různé mocnosti. Tato se někdy nazývají žilnými horninami, protože někdy vytvářejí složité systémy připomínajícími cévní systém v lidském těle. Srovnání je však částečně zavádějící. Tvar těchto těles je většinu deskovitý a ne trubkovitý. Strukturní a minerální variabilita těchto hornin komplikuje jejich určení. Snadno se určují tzv. „in situ“ tj. přímo na místě jejich vzniku v horninovém masívu (jsou patrny zřetelné „pásy“ jiné horniny). Jejich mocnost je většinou několik desítek cm. Obtížně je lze ale určit, pokud vzorky nejprve odebereme a jejich určení provádíme až v laboratoři, tzn. bez geologického kontextu k okolnímu horninovému prostředí. Dostoupí-li magma až k zemskému povrchu a dojde k jeho výlevu, vznikají horniny extruzívní, označované také jako vulkanity. Ochlazování a ztuhnutí taveniny na povrchu (lávy) probíhá ve srovnání s podmínkami pod zemským povrchem velmi rychle, a to podmiňuje často makroskopicky celistvý vzhled hmoty vulkanitů a v závislosti na okolnostech tuhnutí (láva se pohybuje nebo je na místě) vznik někdy i prostorově uspořádané struktury. Uvedené rozlišení na základě zrnitosti je hrubé a v některých případech se můžeme setkat např. s jemně zrnitou hlubinnou horninou z okraje plutonického tělesa, mající již charakter ži...
View Full Document

This note was uploaded on 07/01/2013 for the course GEOLOGY BF01 taught by Professor Posíšil during the Spring '13 term at Mendel University.

Ask a homework question - tutors are online